OL196

6. neděle v mezidobí B

Při křtu dospělých

Zvětšit – Zmenšit – Resetovat

R. Tys mé útočiště, zahrneš mě radostí ze záchrany. / 1. Šťastný je ten, komu byla odpuštěna nepravost, * jehož hřích je přikryt. / 2. Šťastný je člověk, kterému Hospodin nepřičítá vinu, * v jehož duši není klamu. / R. Tys mé útočiště, zahrneš mě radostí ze záchrany. / 3. Vyznal jsem se ti ze svého hříchu, * svou nepravost jsem nezatajil. / 4. Řekl jsem: (+) „Vyznávám se Hospodinu ze své ničemnosti.“ * A tys odpustil, co jsem zavinil hříchem. / R. Tys mé útočiště, zahrneš mě radostí ze záchrany. / 5. Radujte se z Hospodina a těšte se, spravedliví, * jásejte všichni, kdo jste upřímného srdce. / R. Tys mé útočiště, zahrneš mě radostí ze záchrany. R. Tys mé útočiště, zahrneš mě radostí ze záchrany. / 1. Šťastný je ten, komu byla odpuštěna nepravost, * jehož hřích je přikryt. / 2. Šťastný je člověk, kterému Hospodin nepřičítá vinu, * v jehož duši není klamu. / R. Tys mé útočiště, zahrneš mě radostí ze záchrany. / 3. Vyznal jsem se ti ze svého hříchu, * svou nepravost jsem nezatajil. / 4. Řekl jsem: (+) „Vyznávám se Hospodinu ze své ničemnosti.“ * A tys odpustil, co jsem zavinil hříchem. / R. Tys mé útočiště, zahrneš mě radostí ze záchrany. / 5. Radujte se z Hospodina a těšte se, spravedliví, * jásejte všichni, kdo jste upřímného srdce. / R. Tys mé útočiště, zahrneš mě radostí ze záchrany. R. Tys mé útočiště, zahrneš mě radostí ze záchrany. / 1. Šťastný je ten, komu byla odpuštěna nepravost, * jehož hřích je přikryt. / 2. Šťastný je člověk, kterému Hospodin nepřičítá vinu, * v jehož duši není klamu. / R. Tys mé útočiště, zahrneš mě radostí ze záchrany. / 3. Vyznal jsem se ti ze svého hříchu, * svou nepravost jsem nezatajil. / 4. Řekl jsem: (+) „Vyznávám se Hospodinu ze své ničemnosti.“ * A tys odpustil, co jsem zavinil hříchem. / R. Tys mé útočiště, zahrneš mě radostí ze záchrany. / 5. Radujte se z Hospodina a těšte se, spravedliví, * jásejte všichni, kdo jste upřímného srdce. / R. Tys mé útočiště, zahrneš mě radostí ze záchrany. R. Tys mé útočiště, zahrneš mě radostí ze záchrany. / 1. Šťastný je ten, komu byla odpuštěna nepravost, * jehož hřích je přikryt. / 2. Šťastný je člověk, kterému Hospodin nepřičítá vinu, * v jehož duši není klamu. / R. Tys mé útočiště, zahrneš mě radostí ze záchrany. / 3. Vyznal jsem se ti ze svého hříchu, * svou nepravost jsem nezatajil. / 4. Řekl jsem: (+) „Vyznávám se Hospodinu ze své ničemnosti.“ * A tys odpustil, co jsem zavinil hříchem. / R. Tys mé útočiště, zahrneš mě radostí ze záchrany. / 5. Radujte se z Hospodina a těšte se, spravedliví, * jásejte všichni, kdo jste upřímného srdce. / R. Tys mé útočiště, zahrneš mě radostí ze záchrany. R. Tys mé útočiště, zahrneš mě radostí ze záchrany. / 1. Šťastný je ten, komu byla odpuštěna nepravost, * jehož hřích je přikryt. / 2. Šťastný je člověk, kterému Hospodin nepřičítá vinu, * v jehož duši není klamu. / R. Tys mé útočiště, zahrneš mě radostí ze záchrany. / 3. Vyznal jsem se ti ze svého hříchu, * svou nepravost jsem nezatajil. / 4. Řekl jsem: (+) „Vyznávám se Hospodinu ze své ničemnosti.“ * A tys odpustil, co jsem zavinil hříchem. / R. Tys mé útočiště, zahrneš mě radostí ze záchrany. / 5. Radujte se z Hospodina a těšte se, spravedliví, * jásejte všichni, kdo jste upřímného srdce. / R. Tys mé útočiště, zahrneš mě radostí ze záchrany. R. Tys mé útočiště, zahrneš mě radostí ze záchrany. / 1. Šťastný je ten, komu byla odpuštěna nepravost, * jehož hřích je přikryt. / 2. Šťastný je člověk, kterému Hospodin nepřičítá vinu, * v jehož duši není klamu. / R. Tys mé útočiště, zahrneš mě radostí ze záchrany. / 3. Vyznal jsem se ti ze svého hříchu, * svou nepravost jsem nezatajil. / 4. Řekl jsem: (+) „Vyznávám se Hospodinu ze své ničemnosti.“ * A tys odpustil, co jsem zavinil hříchem. / R. Tys mé útočiště, zahrneš mě radostí ze záchrany. / 5. Radujte se z Hospodina a těšte se, spravedliví, * jásejte všichni, kdo jste upřímného srdce. / R. Tys mé útočiště, zahrneš mě radostí ze záchrany.