OL425

Středa 5. týdne 1

Zvětšit – Zmenšit – Resetovat

R. Veleb, duše má, Hospodina. / 1. Veleb, má duše Hospodina! * Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru veliký! / 2. Velebností a vznešeností ses oděl, * světlem se halíš jako pláštěm. / R. Veleb, duše má, Hospodina. / 3. Všichni čekají od tebe, * že jim dáš obživu v pravý čas. / 4. Ty jim dáváš, a oni sbírají, * otvíráš ruku, a sytí se dobrými dary. / R. Veleb, duše má, Hospodina. / 5. Hynou, když vezmeš jim život, * a vracejí se do svého prachu. / 6. Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, * a obnovuješ tvář země. / R. Veleb, duše má, Hospodina. R. Veleb, duše má, Hospodina. / 1. Veleb, má duše Hospodina! * Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru veliký! / 2. Velebností a vznešeností ses oděl, * světlem se halíš jako pláštěm. / R. Veleb, duše má, Hospodina. / 3. Všichni čekají od tebe, * že jim dáš obživu v pravý čas. / 4. Ty jim dáváš, a oni sbírají, * otvíráš ruku, a sytí se dobrými dary. / R. Veleb, duše má, Hospodina. / 5. Hynou, když vezmeš jim život, * a vracejí se do svého prachu. / 6. Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, * a obnovuješ tvář země. / R. Veleb, duše má, Hospodina. R. Veleb, duše má, Hospodina. / 1. Veleb, má duše Hospodina! * Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru veliký! / 2. Velebností a vznešeností ses oděl, * světlem se halíš jako pláštěm. / R. Veleb, duše má, Hospodina. / 3. Všichni čekají od tebe, * že jim dáš obživu v pravý čas. / 4. Ty jim dáváš, a oni sbírají, * otvíráš ruku, a sytí se dobrými dary. / R. Veleb, duše má, Hospodina. / 5. Hynou, když vezmeš jim život, * a vracejí se do svého prachu. / 6. Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, * a obnovuješ tvář země. / R. Veleb, duše má, Hospodina. R. Veleb, duše má, Hospodina. / 1. Veleb, má duše Hospodina! * Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru veliký! / 2. Velebností a vznešeností ses oděl, * světlem se halíš jako pláštěm. / R. Veleb, duše má, Hospodina. / 3. Všichni čekají od tebe, * že jim dáš obživu v pravý čas. / 4. Ty jim dáváš, a oni sbírají, * otvíráš ruku, a sytí se dobrými dary. / R. Veleb, duše má, Hospodina. / 5. Hynou, když vezmeš jim život, * a vracejí se do svého prachu. / 6. Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, * a obnovuješ tvář země. / R. Veleb, duše má, Hospodina. R. Veleb, duše má, Hospodina. / 1. Veleb, má duše Hospodina! * Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru veliký! / 2. Velebností a vznešeností ses oděl, * světlem se halíš jako pláštěm. / R. Veleb, duše má, Hospodina. / 3. Všichni čekají od tebe, * že jim dáš obživu v pravý čas. / 4. Ty jim dáváš, a oni sbírají, * otvíráš ruku, a sytí se dobrými dary. / R. Veleb, duše má, Hospodina. / 5. Hynou, když vezmeš jim život, * a vracejí se do svého prachu. / 6. Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, * a obnovuješ tvář země. / R. Veleb, duše má, Hospodina. R. Veleb, duše má, Hospodina. / 1. Veleb, má duše Hospodina! * Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru veliký! / 2. Velebností a vznešeností ses oděl, * světlem se halíš jako pláštěm. / R. Veleb, duše má, Hospodina. / 3. Všichni čekají od tebe, * že jim dáš obživu v pravý čas. / 4. Ty jim dáváš, a oni sbírají, * otvíráš ruku, a sytí se dobrými dary. / R. Veleb, duše má, Hospodina. / 5. Hynou, když vezmeš jim život, * a vracejí se do svého prachu. / 6. Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, * a obnovuješ tvář země. / R. Veleb, duše má, Hospodina. R. Veleb, duše má, Hospodina. / 1. Veleb, má duše Hospodina! * Hospodine, můj Bože, jsi nadmíru veliký! / 2. Velebností a vznešeností ses oděl, * světlem se halíš jako pláštěm. / R. Veleb, duše má, Hospodina. / 3. Všichni čekají od tebe, * že jim dáš obživu v pravý čas. / 4. Ty jim dáváš, a oni sbírají, * otvíráš ruku, a sytí se dobrými dary. / R. Veleb, duše má, Hospodina. / 5. Hynou, když vezmeš jim život, * a vracejí se do svého prachu. / 6. Když sešleš svého ducha, jsou stvořeni, * a obnovuješ tvář země. / R. Veleb, duše má, Hospodina.