OL686

Čtvrtek 23. týdne 2

Zvětšit – Zmenšit – Resetovat

R. Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně. / 1. Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš, * ty víš, když sedám i když vstávám. / 2. Poznáváš mé myšlenky již zdálky; * ať jdu nebo ležím, ty to určuješ, + všímáš si všech mých cest. / R. Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně. / 3. Tys přece stvořil mé ledví, * utkal jsi mě v lůně mé matky. / 4. Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně, * úžasná jsou tvoje díla. / R. Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně. / 5. Zkoumej mě, Bože, a poznej mé srdce, * zkoušej mě a poznej mé smýšlení! / 6. Pohleď, zda jdu cestou špatnou, * a veď mě cestou odvěkou! / R. Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně. R. Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně. / 1. Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš, * ty víš, když sedám i když vstávám. / 2. Poznáváš mé myšlenky již zdálky; * ať jdu nebo ležím, ty to určuješ, + všímáš si všech mých cest. / R. Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně. / 3. Tys přece stvořil mé ledví, * utkal jsi mě v lůně mé matky. / 4. Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně, * úžasná jsou tvoje díla. / R. Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně. / 5. Zkoumej mě, Bože, a poznej mé srdce, * zkoušej mě a poznej mé smýšlení! / 6. Pohleď, zda jdu cestou špatnou, * a veď mě cestou odvěkou! / R. Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně. R. Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně. / 1. Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš, * ty víš, když sedám i když vstávám. / 2. Poznáváš mé myšlenky již zdálky; * ať jdu nebo ležím, ty to určuješ, + všímáš si všech mých cest. / R. Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně. / 3. Tys přece stvořil mé ledví, * utkal jsi mě v lůně mé matky. / 4. Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně, * úžasná jsou tvoje díla. / R. Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně. / 5. Zkoumej mě, Bože, a poznej mé srdce, * zkoušej mě a poznej mé smýšlení! / 6. Pohleď, zda jdu cestou špatnou, * a veď mě cestou odvěkou! / R. Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně. R. Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně. / 1. Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš, * ty víš, když sedám i když vstávám. / 2. Poznáváš mé myšlenky již zdálky; * ať jdu nebo ležím, ty to určuješ, + všímáš si všech mých cest. / R. Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně. / 3. Tys přece stvořil mé ledví, * utkal jsi mě v lůně mé matky. / 4. Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně, * úžasná jsou tvoje díla. / R. Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně. / 5. Zkoumej mě, Bože, a poznej mé srdce, * zkoušej mě a poznej mé smýšlení! / 6. Pohleď, zda jdu cestou špatnou, * a veď mě cestou odvěkou! / R. Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně. R. Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně. / 1. Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš, * ty víš, když sedám i když vstávám. / 2. Poznáváš mé myšlenky již zdálky; * ať jdu nebo ležím, ty to určuješ, + všímáš si všech mých cest. / R. Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně. / 3. Tys přece stvořil mé ledví, * utkal jsi mě v lůně mé matky. / 4. Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně, * úžasná jsou tvoje díla. / R. Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně. / 5. Zkoumej mě, Bože, a poznej mé srdce, * zkoušej mě a poznej mé smýšlení! / 6. Pohleď, zda jdu cestou špatnou, * a veď mě cestou odvěkou! / R. Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně. R. Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně. / 1. Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš, * ty víš, když sedám i když vstávám. / 2. Poznáváš mé myšlenky již zdálky; * ať jdu nebo ležím, ty to určuješ, + všímáš si všech mých cest. / R. Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně. / 3. Tys přece stvořil mé ledví, * utkal jsi mě v lůně mé matky. / 4. Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně, * úžasná jsou tvoje díla. / R. Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně. / 5. Zkoumej mě, Bože, a poznej mé srdce, * zkoušej mě a poznej mé smýšlení! / 6. Pohleď, zda jdu cestou špatnou, * a veď mě cestou odvěkou! / R. Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně. R. Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně. / 1. Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš, * ty víš, když sedám i když vstávám. / 2. Poznáváš mé myšlenky již zdálky; * ať jdu nebo ležím, ty to určuješ, + všímáš si všech mých cest. / R. Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně. / 3. Tys přece stvořil mé ledví, * utkal jsi mě v lůně mé matky. / 4. Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně, * úžasná jsou tvoje díla. / R. Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně. / 5. Zkoumej mě, Bože, a poznej mé srdce, * zkoušej mě a poznej mé smýšlení! / 6. Pohleď, zda jdu cestou špatnou, * a veď mě cestou odvěkou! / R. Chválím tě, že jsem vznikl tak podivuhodně.